Dotace na bankovní účty vs. finanční vzdělávání
Ačkoliv může být někdy standard pro výzkum v ekonomii nesmírně vysoký, povzbuzuje mě spousta zajímavého výzkumu, který vidím od kolegů z oboru. Článek, na který jsem nedávno narazil, autorů Shawna Colea, Thomase Sampsona a Bilala Zii, (Cole a kol. 2011) využívá randomizovanou kontrolovanou studii ke studiu dopadů finančního vzdělávání a dopadů dotace na bankovní účet dohromady. To mě zaujalo. Samozřejmě by bylo pohodlné, kdyby finanční vzdělávání bylo nejlepší a jediné řešení pro zvýšení finanční inkluze, ale mé vzdělání a kritické myšlení mi říkají, že to nikdy nemůže být pravda. V tomto případě šlo o starší článek, ale těší mě, že jiní autoři v ekonomické literatuře řešili obtížné otázky týkající se finanční gramotnosti. Co zjistili? A jaká byla omezení a další otázky spojené s jejich zjištěními?
Autoři studovali indonéský kontext zahrnující 3 360 domácností ve 112 vesnicích mezi červencem a prosincem 2007 a také indický vzorek z okolí Ahmedabádu v Gudžarátu. Jedna skupina neobdržela žádnou intervenci (kontrola), jedna skupina obdržela nabídky na dotované bankovní účty (léčba 1), jedna skupina základní finanční vzdělání (léčba 2) a jedna skupina obdržela nabídky na dotované bankovní účty a základní finanční vzdělání (léčba 3). Autoři chtěli zjistit, jak pravděpodobné je, že účastníci budou mít bankovní účet po absolvování jedné z léčb.
Autoři zjistili, že finanční gramotnost je nízká v Indonésii, kde je přibližně 52 % otázek ve standardním testu finanční gramotnosti správně zodpovězeno. V Indii jednotlivci správně odpověděli pouze na 34 % otázek finanční gramotnosti. Je těžké získat podobná data z tohoto období ze Spojených států, ale nejsrovnatelnější data, která jsem našel, pocházejí ze zprávy Financial Literacy Around the World, která hodnotí, že Spojené státy mají 57 % finančně gramotných jedinců, Indonésii jako 32 % populace finančně gramotné a Indie jako 24 % populace finančně gramotné (Klapper a kol. 2015).
Krátkodobé dopady
Zaměřením na samotnou studii autoři zjistili, že jednotlivci, kterým byla nabídnuta pobídka 125 000 rupií, zvýšili v Indii využití bankovních účtů přibližně o 13,7 %, zatímco v Indonésii dotace 14 amerických dolarů měla podobný dopad. Finanční vzdělávání samo o sobě výrazně nezvýšilo podíl jednotlivců, kteří si otevřeli formální bankovní účet.
Dlouhodobé dopady
Autoři zjistili, že bankovní účty jsou po dobu dvou let nestabilní, což znamená, že někteří jedinci, kterým byly poskytnuty vyšší počáteční dotace, pokračovali v používání formálních bankovních služeb. Jiní jedinci, ti s nízkou finanční gramotností, si však mohli otevřít bankovní účty jen proto, aby dotaci získali, a následně je nikdy nevyužili a své bankovní účty uzavřeli.
Zásadně si nejsem jistý, zda souhlasím s tvrzením autorů, že finanční vzdělávání má být nástrojem k rozšíření "hloubky a šíře finančního systému." Věřím, že finanční vzdělávání, nahlíženo z pohledu banky, je nástrojem, který pomáhá motivovat k odpovědnějšímu využívání peněz a úvěrů, což přinese lepší výsledky pro jednotlivce i banku. Považuji to za výhodné pro obě strany a myslím, že autoři dbají na to, aby finanční vzdělávání jako celek neznehodnocovali.
Možná nejvýraznějším bodem v článku, alespoň pro mě, je, když autoři říkají: "tento výsledek má důležité důsledky pro žádoucnost dotací jako nástroje rozšíření finančního přístupu: samotné finanční pobídky nemusí stačit k tomu, aby nevzdělané domácnosti přilákaly do finančního systému, protože tyto domácnosti mohou pobídky jednoduše uplatnit, aniž by služby skutečně využily." To je opravdu důležitý bod a možná téma na jindy, což je v souladu se slavnou "Lucasovou kritikou", kde nositel Nobelovy ceny Robert Lucas vyjádřil potřebu začlenit do ekonomických modelů a empirických odhadů to, jak se jednotlivci chovají strategicky a jak jsou nahlíženi do budoucnosti.
Z ekonomického hlediska je nesmírně důležité zkoumat tyto otázky, abychom mohli zkusit sdělit konkrétní čísla o přínosech využívání dotací a intervencí finančního vzdělávání. Součástí našeho způsobu fungování v Dollar Scholars je monitorovat, přezkoumávat, analyzovat a syntetizovat akademickou literaturu o finančním vzdělávání, abychom lépe poskytovali služby našim příjemcům a zároveň nabízeli nákladově efektivnější a nákladově efektivnější řešení pro zvýšení finanční gramotnosti.
Důležité je, že autoři označují finanční vzdělávání za relativně drahé. Pro nás v Dollar Scholars si nejsem jistý, zda je jejich cena 17 USD na osobu za školení finanční gramotnosti rozumná. Jsme přece ekonomové a je naší prací fungovat a podávat dobré výkony při velmi přísných omezeních zdrojů. Pokud vůbec, ekonomové by měli vědět, že peníze a financování nerostou na stromech!
Reference
- Cole, Shawn, Thomas Sampson, and Bilal Zia. 2011. “Prices or knowledge? What drives demand for financial services in emerging markets?” The journal of finance 66 (6): 1933–1967.
- Klapper, Leora, Annamaria Lusardi, and Peter van Oudheusden. 2015. Financial Literacy Around the World: Insights from the Standard & Poor’s Ratings Services Global Financial Literacy Survey. Standard & Poor’s Ratings Services. https://gflec.org/wp-content/uploads/2015/11/Finlit_paper_16_F2_singles.pdf.